Článek 2

Pro určení rozměrů a polohy předmětů (konstrukcí) nebo jejich částí (konstrukčních prvků) jsou rozhodující pouze kóty bez ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkresu nakreslen.
Výkres nemá obsahovat více kót než je nutné k jednoznačnému určení tvaru a velikosti konečného výrobku. Je-li to účelné, smí se užít doplňkových (informativních) kót s rozměry zapsanými v oblých závorkách. Tyto rozměry se vždy udávají bez mezních úchylek a neplatí pro ně ani všeobecné tolerance rozměrů.
Každý konstrukční prvek se kótuje na výkrese pouze jednou.
Kóta má být umístěna co nejblíže ke kótovanému prvku v tom obraze, v němž je konstrukční prvek zobrazen nezkresleně a je nejzřetelnější.
Kóty téhož konstrukčního prvku se umisťují do jednoho obrazu.
Rozměry, které vyplývají ze zobrazení, se nemusí kótovat, pokud to není třeba zejména z funkčních, popř. jiných důvodů (montážních apod.).
Jsou to zejména:
• pravé úhly (90°) nakreslených obrysů ploch, hran os apod.;
• úhly, které svírají boční stěny pravidelných rovnoběžnostěnů (hranolů);
• poloměry oblouků kružnic, spojujících tečně 2 rovnoběžné přímky s kótovanou vzdáleností mezi nimi.
V souměrných obrazech, je-li v nich označena osa  souměrnosti, mohou se  kótovat konstrukční prvky souměrně umístěné (vzhledem k rovině souměrnosti) pouze na jedné z obou souměrných polovin.
Na výkresech se délkové rozměry kótují v mm (měřicí jednotka se neuvádí); užívá-li se na výkresech jiných než délkových měřicích jednotek, musí se k hodnotám veličin připojit značka příslušné měřicí jednotky (např. kPa, N, °).